Nežijeme v krizi, je to normální stav

Nostalgie po stavu, který jsme prožívali před rokem 2009, je mezi lidmi stále velká. Doba, ve které nyní žijeme, je však už normální stav. Bláhoví jsou ti, kteří stále očekávají, že všechno se vrátí do stejných kolejí jako před čtyřmi lety. Firmy mají nižší obraty a není to tím, že by peníze někdo utratil někde jinde. Peníze prostě nejsou.  

micomp.sk

Je hodně naivní věřit tomu, že ekonomicky zase porosteme. V myšlení mnoha lidí převládá to, že jsme prošli chřipkou s vysokou horečkou, ta se pomalu vytrácí a my se po rekonvalescenci vrátíme tam, kde jsme byli, než jsme chřipku dostali.  Ekonomika stagnuje, nejen v České republice, ale i v Evropě. Státy se zadlužují a zoufale všichni hledáme viníka.  Jenomže tím viníkem je něco nehmatatelného – je to idea ekonomického růstu. Idea, do které jsme byli zahleděni, kterou jsme následovali, a nepřipouštěli si, že není možné, aby něco trvale stále rostlo. Stejně jako v přírodě, tak i ve společnosti funguje cyklické střídání období. Jaro, léto, podzim, zima. Vznik, trvání, růst, zánik, obměna. Zažili jsme růst a trvání, teď přišlo období poklesu a stagnace. Je to normální stav, jen se s tím musíme smířit a naučit se s tím žít.Ten, kdo to nepochopí, zkrachuje.

Pracovali jsme s vizí krátkodobého horizontu, raketový start zaslepil mnohým oči a zvykli jsme si na určitý standard, kdy se peníze staly nejvyšší hodnotou.  A někteří pozapomněli na staré moudro, které říká, že v létech bohatých se musí šetřit na léta chudá. Tomáš Baťa v roce 1932 řekl: „Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic…“

Objem peněz v naší ekonomice se zmenšuje. To je fakt. Od toho se odvíjí řada změn, které musíme udělat. Především tuto skutečnost přijmout. Dalším krokem je naučit se s tímto stavem pracovat a hledat nové cesty pro další fungování. Bude to jiné, než jsme byli zvyklí. A bude to bolet. Ale nemůžeme žít v nostalgii a čekat, že všechno bude jako dřív. Nové myšlení, změna podnikání, návrat etiky a morálního chování a přivyknutí si na tuto dobu, která je už nyní normálním stavem.